„…podnikáním je samostatná a soustavná činnost na vlastní účet a odpovědnost se záměrem dosažení zisku a právě toto je hlavní účel podnikatelské aktivity. Naopak účelem podnikání jistě není ničím neohraničené shromažďování listin a kontaktů na potenciální svědky pro účely možného daňového řízení v budoucnu,“ konstatoval v rozhodnutí 3 Afs 223/2020 Nejvyšší správní soud.
V tomto řešeném případě správce daně neuznal uplatněný odpočet daně z přidané hodnoty za služby ostrahy a zimní údržby, neboť správci daně vznikly pochybnosti, zda žalobkyně skutečně přijala deklarovaná zdanitelná plnění a přijetí těchto plnění neprokázala. Úředníci s odstupem tří let po daňovém subjektu požadovali unesení důkazního břemene na až poněkud absurdní úrovni - např. požadovali doložit, jakým způsobem se dodavatel a objednatel seznámili (nikoli vysvětlit – nýbrž doložit, a to přestože nejde o skutečnost, která sama o sobě ovlivňuje výši daňové povinnosti), nebo požadovali doložit, které konkrétní fyzické osoby jeho dodavatele práce skutečně prováděly (ostraha objektů, zimní údržba). Obsáhlý výčet "relevantních" požadavků vyústil v to, že daňový subjekt důkazní břemeno „neustál“ a výsledkem byla ztráta nároku na odpočet plátce. Obecně by přitom leckdo řekl, že každému „normálnímu“ podnikateli přirozeně stačí, když při přijetí zdanitelného plnění v oblasti služeb vyhodnotí, že dostal službu v požadované kvalitě a rozsahu a obdržel řádný daňový doklad podle kterého zaplatil.
Daňovému subjektu bylo také v průběhu řízení de facto vytýkáno, že nebyl dostatečně obezřetný, neboť v době, kdy obchodní transakci realizoval, si předem neopatřil nespecifické důkazy, které bude správce daně za několik let požadovat a mohl tak odstranit „pochybnosti“. Daňový subjekt si přitom ověřoval dodavatele pomoci webového systému VIES VAT, v obchodním rejstříku, v insolvenčním rejstříku a v rejstříku plátců DPH. Nebyl ale schopen doložit jakým způsobem a zda skutečně si tyto skutečnosti ověřoval. Přitom ani správce daně nemohl prokázat opak, neboť podle veřejně dostupných zdrojů bylo a je vše v pořádku.
Předmětné rozhodnutí 3 Afs 223/2020 tak představuje vizi spravedlivějšího a transparentnějšího daňového řízení ve kterém se důsledně dodržuje soustředění pozornosti na dokazování skutečností, které jsou rozhodné pro správné stanovení daně.
Celé znění rozsudku např. zde: https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nsscr/3-afs-223-2020-66